Zlato jako opravdu unikátní kov

Víte, že je zlato na Zemi jediným kovem, který je v přírodním stavu žlutý? Některé další kovy vytvářejí zlatu podobné slitiny (mosaz) a některé kovy mohou dostat druhotně žlutou barvu reakcí se vzduchem nebo v něm obsaženými látkami. Ne nadarmo se našim prapředkům zlato na první pohled zalíbilo a ustavili ho univerzálním platidlem, stejně jako kovem pro většinu šperků.

Zlatá historie snubních prstenů

Pro řadu mužů je jediným šperkem, který v životě nosili, pro ženy rovněž důležitým kouskem do klenotnice je snubní prsten. O jeho původu v prehistorii lidstva se většina badatelů celkem shoduje - pochází ze starověkého Egypta, kde si svatebčané při obřadu vyměňovali symbolický kroužek z rákosu nebo konopí jako symbol nekonečnosti (proto kruh) vzájemné lásky. Není bez zajímavosti, že už v té době jej navlékali na prsteníček levé ruky. Vysvětlení, podle kterého se obecně věřilo, že je tento prst spojen žílou přímo se srdcem sice příliš odborníků nenadchlo, ale zní to pěkně romanticky, tak proč ne. Není bez zajímavosti, že přes kožené a kostěné kroužky, které byly přece jen trochu trvanlivější, než list rákosu, se ke zlatým snubním prstenům Egypťané rovněž dopracovali jako první.


Přes Starověký Řím, kde dávali přednost snubním prstenům spíše ze železa a středověk, kdy si zlatý šperk mohla dovolit prakticky jen šlechta a bohaté měšťanstvo, tradici výměny zlatých šperků, tedy fakt, že i muž dostává prsten od ženy, celkem překvapivě obnovili až ve dvacátém století v USA.

Zlatý snubní prsten je a stále bude nádherným šperkem, který ozdobí ženu i muže. Přes současnou módu zejména bílého zlata se ve své tradiční, žluté podobě, z pultů zlatnictví nikdy nevytratí. Fotografie: Derek Thomas

Zlato je jedlé a lidé ho jedí

Když odbočíme od nudných naučných faktů, máme tu jednu kuriozitu - zlato je považováno za jedlý kov a já upřímně nikdy nepochopil proč.

Zlato jako jeden z mála chemicky naprosto netečných prvků nemá žádnou příchuť nebo zápach. K tomu je potřeba, aby jeho povrch reagoval s prostředím a uvolňoval do svého okolí ionty kovu. Pokud je váš zlatý zásnubní prstýnek nápadně kovově cítit, ještě si sňatek rozmyslete, asi to nebude tak úplně upřímné zlato.

Ale zpátky k jeho údajné jedlosti. Zlato projde trávícím traktem v nezměněné formě. Dá se tím pádem mluvit o tom, že je jedlé? Tenoučké zlaté plíšky se ale používají ke zdobení čokolády, dortů, ale třeba i šumivých vín a zlato se opravdu jí. Nevím, nepřipadají si ti lidé divně?