Pronikněte hlouběji do světa rhodiování snubních prstenů!

Snubní prsten je šperk, který máte dennodenně na očích nejen vy, ale také vaše okolí. Zajisté proto oceníte jeho krásu, lesk a celkově bezchybný vzhled. Pokud váš prsteníček zdobí klenot z bílého zlata, může časem zežloutnout. Jak je to vůbec možné a jakými způsoby tomu můžete předejít, se dozvíte právě v tomto článku.

Co je to rhodiování šperků?

Rhodiování je druh povrchového pokovování, kdy se na jakýkoliv kovový (nebo pokovený) předmět nanese tenká vrstva rhodia. Rhodium je bílý, tvrdý, nealergenní a vysoce lesklý kov. V menší míře se používá i k samotné výrobě šperků – ceny rhodiových prstenů jsou však mnohonásobně vyšší než u zlatých prstenů, a to hlavně díky vzácnosti tohoto kovu. Mnohem častěji se ale využívá právě k dodání vyššího lesku u šperků z dalších bílých kovů. 

Rhodium je kov ze skupiny platinových kovů, velice vzácný a také drahý. Stejně jako platina je ale velice odolný proti otěru a chemickým reakcím, navíc vyniká opravdu vysokým leskem.

U jakých materiálů se rhodiování provádí a proč? Vrstva rhodia je nedílnou součástí snubních prstenů z bílého zlata, ale také i ostatních šperků ze stříbra či platiny. Stále vyšší popularitě se těší u stříbrných rodinných šperků, které jsou díky tomuto procesu chráněny před oxidací a korozivním černáním. Slitiny bílého zlata mají ve své „originální verzi“ našedivělou, a někdy až nažloutlou barvu, a proto je třeba jejich finální vzhled „o něco vylepšit“. Rhodiování tedy dodává šperkům výraznější stříbrnou barvu a vyšší lesk a u starších šperků zakryje i drobná poškození a různé vrypy. Šperk je tedy nejen krásnější, ale i odolnější. Někdy se proces rhodiování používá také jako řešení alergické reakce na nikl (který je častou složkou slitiny bílého zlata u snubních prstenů), kdy rhodium funguje jako ochranná vrstva zamezující přímému kontaktu kovu s pokožkou. Nové vrstvě rhodia na snubním prstenu se nevyhnete ani v případě úpravy jeho velikosti.

Ještě lépe mimořádný lesk rhodia vynikne, pokud je pěkně naleštěné. Tento drahý kov se tedy používá k povrchovým úpravám stříbrných šperků, nebo šperků z bílého zlata. Dodává jim ještě exkluzivnější bílý lesk a notnou dávku povrchové odolnosti proti poškození.

Jaká vrstva rhodia je správná a jak dlouho vydrží?

Snubní prsten vydrží krásně „bílý“ nejen podle síly původní vrstvy rhodia na šperku, ale také dle toho, z jaké slitiny bílého zlata byl vyroben. V zásadě jsou tři možnosti – nikl, zinek a palladium. Příměs zinku se jeví jako nejméně vhodná – má totiž nádech dožluta. Palladium je sice krásně bílé, avšak příliš měkké – a právě z toho důvodu se na výrobu snubních/zásnubních prstenů moc nehodí. Nikl se u tohoto druhu šperku používá nejčastěji – slitiny mají pěknou bílou barvu a jsou velmi tvrdé, čímž naprosto vyhovují podmínkám pro dennodenní nošení. Ideální tloušťka vrstvy rhodia na snubním prstenu se pohybuje mezi 0,75 – 1,5 mikrometry. Pro lepší představu, lidský vlas je tlustý asi 100 mikrometrů. Platí pravidlo „čím více rhodia na snubním prstenu, tím lépe“, avšak tento „ochranný povlak“ by u žádného druhu šperku neměl překročit 2 mikrometry.

Jak pečovat o šperky s rhodiovaným povrchem?

Představa, že budete dodržovat všechny doporučené postupy správné péče, s tím zcela vyloučíte potřebu obnovy vrstvy rhodia, je naivní. Ve většině případů není třeba zasáhnout 1-2 roky. Tuto “průměrnou“ dobu však můžete o něco prodloužit. Rhodiové šperky proto bez obav očišťujte vodou a šamponem, nikdy ale nepoužívejte chemické čisticí prostředky! Leštící hadříky určené pro zlaté a stříbrné prsteny taktéž nejsou ideálním řešením. Neměly by rovněž přijít do styku s make-upem či parfémy. Uchovávejte je raději v krabičce a vyvarujte se jejich pravidelnému kontaktu s tvrdými povrchy.

Takto znáte většinou šperky z bílého zlata. Přitom co, co vlastně vidíte, je platinový kov rhodium...

Jaké jiné povrchové úpravy snubních prstenů existují?

Rhodiování samozřejmě není jedinou možnou povrchovou úpravou šperků. Pokud zvolíte stříbrný snubní nebo zásnubní prsten či prsten z oceli, můžete si jej nechat pozlatit. U ocelových šperků se hodně využívá možnosti takzvaného matování, díky níž lze dosáhnout velmi zajímavých efektů – metodami jsou pak pískování, použití matovacích kotoučků či matovacích houbiček.