Zlaté šperky byly odedávna znakem bohatství a významného společenského postavení. Dnes už však nejsou jen pro bohaté - zlatý šperk si mohou dovolit skoro všichni. Tímto kovem se dnes honosí zástupci téměř všech společenských vrstev. My se dnes podíváme na postup, jak se například může vyrábět zlatý zásnubní prsten, tedy šperk, který má doma téměř každá žena.
Již 2000 let před naším letopočtem se egyptští faraoni honosili zlatými šperky plnými vzácných kamenů. Když Španělé dopluli v roce 1492 do Nového světa, objevili omračující bohatství Aztécké a Mayské civilizace z ryzího zlata a drahých kamenů. Co se dodnes dochovalo, je předkládáno jako učebnicový příklad zvládnuté zlatnické práce. Ani dnes si ovšem obyčejný smrtelník zpravidla nemůže dovolit halit se do komplikovaných šperků s množstvím drahých kamenů. Až na jednu výjimku, kterou jsou zlaté prsteny s diamantem - zásnubní nebo snubní prsteny.
Zákazník se u zlatníka rozhodne, jak by měl zásnubní prsten vypadat - nejčastěji podle hotových vzorů z pozlacené oceli, nebo přímo vyrobených originálů. Zlatník potom změří zákazníkův prst, aby určil velikost prstenu do výroby. Druhou variantou je zejména u zásnubních prstenů samozřejmě ta, kdy rozměr prstenu změří tajně muž žádající o ruku. Jak na to a jak celou věc uchovat v tajnosti, se dočtete třeba v tomto článku.
Poté prodavač nakreslí návrh, na kterém se shodl se zákazníkem, a předá jej modeláři. Modelář vyrobí zpravidla velice přesný model budoucího prstenu z vosku. K dispozici má řadu modelářských nástrojů, jako různě hrubé brusky, rydla a posuvná měřidla, nebo typický kužel pro měření vnitřního rozměru prstenů. Pomocí jemných pilníků vytvoří model, který se již velice připomíná hotovému zásnubnímu prstenu. Voskový model je potřeba pro další práci připevnit k podložce voskovou nožkou.
Následuje zhotovení sádrové formy - a to ne jen tak ledajaké. Kolem modelu prstenu se umístí válec, který se zalije modelářskou sádrou, ale hned nato se válec přemístí do podtlakové komory. Vysátím vzduchu ze skleněné kopule dojde k odstranění veškerých vzduchových bublin také z rozpuštěné sádry. Díky tomu je odlitek velice přesný a bez jakýchkoliv nerovností.
Válec s modelem zásnubního prstenu je poté vložen do pece, kde se forma vytvrdí a vosk se z ní odpaří. Do hotové formičky se nalije roztavené zlato z tyglíku, ve kterém je možné roztavit například i zlomkové zlato z výkupu, nebo které si zákazník sám donese. Protihodnota ve formě poškozených nebo nenošených šperků je pro řadu lidí výhodnou metodou, jak celé pořízení zásnubního prstenu dostat do přijatelných nákladů.
Válec s formičkou a ještě připojeným tyglíkem je kvůli dokonalejšímu přelití zlata do formy, ale i kvůli rovnoměrnějšímu tuhnutí umístěn na minutu do odstředivky. Ponořením do studené vody se zlatý prsten ochladí a forma se rozpadne a vyplaví. Zůstane hrubý odlitek zásnubního prstenu, který je potřeba ještě finálně opracovat.
Po odříznutí od nožky, která ve formě znamenala přívodní kanálek do formičky, následuje pečlivé a komplikované broušení, až prsten dostane požadovaný tvar s vysokou přesností. Na závěr přidá punc a svoji zlatnickou značku. Po opětovné kontrole vnitřního rozměru zásnubního prstenu je prsten připraven k leštění a osazení kamenů.
Leštění prstenů probíhá na velice jemných brusných kotoučích. Prsten musí mít jasný, velice vysoký lesk. Jiným případem jsou samozřejmě prsteny z matného zlata, které se naopak po obroušení na finální tvar pískují, ale to je už jiná pohádka.
Poslední dostane rozpracovaný prsten do ruky klenotník. V našem případě se jedná o výrobu tvarově jednoduchého prstýnku se třemi diamanty, pro které je již od začátku připraveno lůžko z několika zlatých hrotů. Klenotník zlaté hroty musí velice přesně vybrousit, aby do nich diamant zapadl naprosto přesně. Zákazník si samozřejmě nepřeje, aby diamant z prstenu v prvním okamžiku ztratil.
Úplně na závěr se prsten čistí v ultrazvukové lázni a otryskáním horkou párou.
článek vznikl s laskavou podporou firmy Bisaku
Žádné komentáře:
Okomentovat